Denisa Bauer. Modelka, umělkyně, autorka poetického manifestu ke kampani: "Změna není hřích."
Denisa je žena, která se nebojí ticha. V kampani k parfému Katarzist se objevuje s gestem, které je víc než jen změnou účesu. Je to vnitřní rozhodnutí. Přerod. Plynutí. Vstup do vlastní autenticity. V rámci série Rubriculum sdílíme její příběh a odpovědi na otázky, které u nás nikdy nejsou jen povrchní. V textech i pohybu nese schopnost pojmenovat, co často zůstává beze slov. Je ztělesněním vůně Katarzist: silná, jemná, nepřehlédnutelná. Nehraje roli, ale žije proces.
1. Kdo jsi, když se nikdo nedívá?
nechám spadnout všechny role a jen… jsem. Jsem holka, co si zpívá ve sprše, žena, co si šeptá slova do deníku. Jsem ta, co se ztratí mezi stromy, mluvím ke květinám a stále věřím ve své sny. Často ztracená ve své hlavě- někdy je to krásné, jindy děsivé. V tichu mě slyším nejhlasitěji. Svléknu všechna očekávání a jsem pravdivá, jsem volná.
Učím se být.
2. Co pro tebe znamená změna?
"Taková pozvánka ke ztrátě kontroly, do prostoru, kde může růst něco nového.
Změna je krásná – ale někdy bolí. Je jako růst: napíná, trhá staré vrstvy. Je nutná, nevyhnutelná, někdy přichází tiše, jindy jako bouře. Ale vždycky nás vede blíž k sobě, k tomu, kam v životě máme dojít. I když možná ještě nevíme kam, ona ví."
3. Jaká vůně ti připomíná sílu?
"KATARZIST. Voní po divokých květech, růžích a neopustí tě po celý den. Základem je oud- jedna z mých oblíbených ingrediencí, má také duchovní a meditační využití. Pocit sebejistoty, smyslnosti, odvahy v jednom přivonění. Nekecám."
4. Jaký je tvůj rituál?
"Někdy jsem to jen já, můj journal a tiché ráno, jindy svíčky, krystaly, šalvěj a voda, večery před úplňkem jsou plný meditací, afirmací, povídání si s vesmírem o tom, aby se sny, které nosím tiše v srdci, jednoho dne dotkly skutečnosti."
Hlavně vždy jsou to chvíle, kdy se zastavím a dýchám, vnímám, vracím se domů – k sobě.
5. Co pro tebe znamená tělo?
"Tělo je hranice mezi tím, kým jsem… a čím nejsem. Je to chrám, který mě nenese jako definici, ale jako prostor. Schránka, která mě neomezuje – naopak, slouží mi. Díky němu dýchám, cítím, dotýkám se světa. Pohybuju se, tančím, padám, vstávám. Je to můj domov, moje mapa a i když mu někdy nerozumím, je moudřejší, než si často uvědomuju. Stále se učím mu víc naslouchat a milovat i s jizvami."
6. Kdy jsi naposledy cítila, že jsi celistvá?
"V momentu, kdy jsem přestala utíkat. Když jsem seděla v lese, úplně sama, a všechno se ztišilo – i moje hlava. Najednou jsem necítila potřebu být víc nebo jiná. Jen já a to stačilo."
7. Co pro tebe znamená vůně?
"Takový otisk duše. Vše co je uvnitř mě mohu vyjádřit i jinak, než slovy. Vzpomínka, která mě vrátí v čase, něco nebo někoho připomene, vryje se pod kůži, zanechá stopu."
Taky čistota. Both, on the Inside and outside.
8. Může být změna krásná?
"Nejen že může – změna je krásná. V pohybu. nehraje si na dokonalost. praská a bolí, ale zanechá po sobě květ. Stejně jako láska.
Je to součástí."
9. Tvé vlastní slova k této kampani jsou velmi silná. Můžeme je sdílet?
"Pokud má slovo sílu někoho obejmout, pomoc pochopit nebo mu říct, že v tom není sám, tak má smysl je pustit dál."
„Uvnitř mě je svět, který nikdo nevidí.
Tichý, divoký, plný obrazů,
nepotřebuje být pochopen. Jen být pravdivý.
Jsem těžká i lehká, v pohybu,
a i když nepatřím všude, patřím sobě.
Jsem cestou. A každým krokem blíž sobě.
Jsem všechny své příběhy, a přesto každý den nová. Přechodná – ale celá.
Tvořená snem, bolestí, láskou. A volbou znovu začít.“
10. Co bys vzkázala lidem, kteří se bojí změny?
Strach ani slzy neznamenají slabost, i když nám to společnost ráda připomíná. Znamená to jen, že ti na něčem dost záleží. Změna bolí ale pomáhá nám opustit se od toho, co nás zmenšuje a dává šanci vyrůst.
