Sarah Adnanová je žena, která propojuje světy – od indonéských tanců svého dětství přes pražskou techno scénu až po kurátorskou práci v DSC Gallery. Její život se pohybuje mezi rytmem hudby, vizuálním uměním a vlastní intuicí, která ji vede k objevování nových tvůrkyň a tvůrců. Temperamentní, pozitivní a komunikativní – Sára přináší do umění i do života autenticitu a energii, která je neotřelá a podmanivá. Je zosobněním vůně Helenist – svěží a jiskřivé přítomnosti, která se neustále proměňuje.
1. Můžeš se nám na úvod krátce představit? Jak bys popsala svou cestu k umění a kurátorství?
Jmenuji se Sarah Adnanová. Pocházím z Prahy, ze sídliště Červený vrch. Díky svému částečnému původu z Indonésie a tradičním tancům, kterým se věnuji od dětství, jsem měla vždy cit ke kultuře a umění. V dospívání jsem ráda přijímala další příležitosti, jak prozkoumat další kulturní odvětví, a tak jsem se dostala přes Transforma Festival do klubu Ankali a tady jsem potkala umělectvo, s kterým jsem následně začala připravovat výstavy.
2. Jak by ses popsala ve třech slovech lidem, kteří tě ještě neznají?
Temperamentní – Pozitivní – Komunikativní
3. Jsi známá tím, že máš výborný cit pro mladé a undergroundové umělce. Podle čeho poznáš, že má někdo opravdu potenciál?
Je to kombinace více aspektů, ale určitě ve mně musí vzbuzovat zvědavost, jak se tvorba bude posouvat dál. Vyzařovat autentickou energií a neotřelostí. Etablované umělce prověřil čas. U mladších umělkyň a umělců sázím na svou intuici.
4. DSC Gallery je spojená s velkými jmény, ale ty zároveň sleduješ subkultury a mladou scénu. Jak vnímáš tohle propojení?
Do DSC Gallery jsem nastupovala prakticky simultánně s dopisováním diplomové práce. Takovou expertizu českého uměleckého trhu, jako má komerční DSC Gallery v Praze, jen tak nenajdete. Tato práce mě v tomto směru hodně posouvá. Zároveň se ale nevzdávám svých nezávislých kurátorských projektů. Bez toho bych nebyla v současném životě spokojená, je to moje forma kreativního vyžití. Moje pozice kurátorky leží někde na pomezí těchto dvou světů.
5. Umění je pro tebe nejen práce, ale i životní styl – pohybuješ se i v techno scéně. Má hudba vliv na tvůj kurátorský pohled?
Klubová techno scéna včetně lidí v ní má pro mě důležitý význam a dala zrod spoustě výstavních projektů. Nicméně hudba obecně má v mém životě významné místo, a to nejen ta elektronická. Málokdo ví, že jsem fanouškem i vážné hudby. Zároveň se stále věnuji tradičním tancům z jihovýchodní Asie, takže mám i vztah k folklórní hudbě. Jak říkáš, je to životní styl. Tak jako vizuální, tak i muzické umění můžeš vnímat na každém kroku, anebo se mu úplně uzavřít.
6. Jaký smysl je pro tebe nejdůležitější a proč?
Myslím, že se nacházíme v době, kdy stále hledáme způsoby, jak i ve výstavnictví připravit pro diváka více a více imerzivní zážitek. Dnes už není úplná novinka vnést do výstavy významný čichový prvek. Nakonec ale musím říct, že nejvýznamnější je pro mě zrak. Vysaturovanému západu slunce na mořském horizontu podlehnu vždycky, když je šance. Ano, je to klišé, ale tímhle konkrétně já nepohrdnu.
7. Když se vrátíš do dětství - jaká vůně se ti vybaví jako první?
Prasečák, který byl cítit u nás chalupě. Ale taky koláče od babičky. Ze sídliště si zas pamatuju, jak byl v létě cítit ve vzduchu prach z ulic.
8. Pokud bys měla svou tvorbu a kurátorský pohled popsat vůní, jak by zněla?
Asi něco exotického, ale subtilního trochu kořeněného, možná spicy. Myslím, že tenhle charakter ke mě sedí po všech směrech.
9. Co pro tebe znamená krása - v umění i v životě?
Krása po všech stránkách je ve mě definována vlnou příjemné energie. Pohlazení. Touha dívat se dál, co nejdéle.
10. Jaká je tvoje osobní vize do budoucna? Co bys chtěla posouvat, objevovat nebo rozvíjet - v umění i mimo něj?
Celkově mě př přípravě uměleckých projektů baví nečekané spolupráce a instalace na nevšedních místech, zároveň ráda cestuji. Jsem sama zvědavá, kam dál mě zavede spojení zmíněného.