Tereza Valtová. Tvůrkyně, modelka, žena, která umí dát tvar tomu, co se těžko vyslovuje.
Ve vizuálech i slovech propojuje křehkost s odvahou, disciplínu s intuicí. V kampani Změna není hřích se stává hlasem parfému Arabesque — vůně klidu uprostřed napětí, rovnováhy mezi řádem a chaosem. Tereza nevěří na hřích. Věří na proměnu. Na odvahu být jiná, i když to znamená jít proti proudu. Její pohyb, myšlenky i tvorba nesou stejnou esenci, jakou má Arabesque: tichou sílu, hloubku a ženskost, která nepotřebuje křičet. V rámci série Rubriculum sdílíme její pohled na svobodu, intuici a ženskost – a na chvíle, kdy změna přestává být hříchem a stává se návratem k sobě.
1. „Nevěříš na hřích“ — co pro tebe tohle slovo dnes znamená a proč má podle tebe pořád takovou sílu?
Slovo hřích ve mně vždycky probouzí napětí mezi svobodou a vinou. Dřív ho používali jako nástroj kontroly — něco, co tě má vracet do určitého rámce. Ale život není o vině. To, co jsme kdysi nazývali hříchem, je často jen krok směrem k pochopení sebe sama. To slovo pořád nese sílu, protože je nabité strachem. A já ten strach chci přetavit v odvahu.
2. Odvaha, intuice, vzdor — jak poznáš, že je čas změnit směr?
Když začnu cítit, že se musím zmenšovat, abych mohla zůstat tam, kde jsem, vím, že je čas jít dál.
3. Změna může být děsivá i nádherná. Co ti pomáhá zůstat v klidu uprostřed chaosu?
Nechávám tělo, ať mi připomíná, že život má rytmus i uprostřed bouře. Je to o důvěře — o vzájemné symbióze s tělem. Pomáhá mi vědomí, že chaos je jen fáze zrodu. Když se všechno rozpadá, rodí se prostor pro nové tvary..
4. Bruslení jako metafora svobody — co tě na tom balancu fascinuje?
Je to pro mě neustálý reminder, kolik disciplíny stojí moje svoboda - že se nerodí z lehkosti, ale z opakované bolesti, přesnosti a boje mezi tělem a myslí. A taky, že čím pevnější rámec si postavím, tím volněji se uvnitř můžu pohybovat.
5. Každá vůně Oraculum má svůj příběh, emoci, stav bytí. Která z nich ti je nejbližší — a proč?
Jsem naprosto ztotožněná s příběhem Arabesque, parfému, jehož tváří jsem se stala. Nese v sobě přesně to napětí mezi křehkostí a silou, mezi řádem a chaosem, které cítím i ve svém životě.
6. Tvá práce často vypráví o ženách — silných, křehkých, proměnlivých. Co tě na ženskosti nejvíc fascinuje?
Otázka ženství mě fascinuje odjakživa — show me something more inspiring than woman. I’ll wait. Jako mladší jsem se se svým ženstvím hodně prala, a možná ho dnes svou tvorbou manifestuju — zkoumám, z čeho vyrůstá, kam sahá a jak se proměňuje. Ženy jsou pro mě božské bytosti — kořeny i budoucnost světa. Nesou v sobě moudrost generací, krásu. Fascinuje mě síla, kterou jsme po staletí musely vynakládat, abychom mohly prostě jen být. Ženská společnost je pure magic — proud života, který tvoří, léčí i ničí.
7. Kdybys měla popsat vůni změny — jak by voněla?
Změna by voněla jako chlad a mráz. Jako káva, kov a kůže. Jako spálené dřevo a nový vzduch — možná i závan jarního vánku nebo první podzimní dny, které v sobě nesou jemnou melancholii. Je v ní něco, co tě zneklidní. Voní po hraně mezi starým a novým, po pravdě, kterou ještě neumíš pojmenovat, ale už ji cítíš.
